Již v sedmdesátých letech pronesl sochař Zdeněk Palcr myšlenku, že opustí-li
princip sochy, opustí umění jako takové a současně i svou duchovní identitu (jelikož duchovní
svět je v naší tradici ztělesňován a projevem toho je právě socha).
Jak Palcr dospěl k této úvaze, jež se dnes potvrzuje, a jak s ní byl ve své době
osamocen a nepochopen, vysvětlí jeho žák, sochař Michal Blažek v první přednášce
z plánovaného desetidílného cyklu Rok s Palcrem pořádaného k dvacátému výročí Palcrovy smrti.