ArtArchiv
22.04.
2016

Beseda s Pavlou Krkoškovou a Martinem Ryšavým

Tak jako existuje mnoho způsobů psaní, je možné také mnoha způsoby knihy číst. I kdyby na světě byla pouze jedna jediná, nečetli by dva různí lidé tutéž - ale právě a jedině každý jinou, vlastní její variantu, a nezřídka by se jim možná zdála dočista jiná - dobrá i špatná, zábavná i nudná.
V knize Listování Pavly Krkoškové Byrtusové můžeme číst spolu s ní. Číst o čtení. Pavla vybírá sobě - tedy nám - cestopisný román z daleké Sibiře. Knihu však necituje. Vidět knihu jejíma očima znamená spatřovat příběh z Cesty na Sibiř na pozadí Jablunkova, na dvoře, v zahradě a s dětmi v náručí. Nechat pást soby mezi sazenicemi zeleniny.
Pavla Krkošková Byrtusová se narodila se v roce 1981 v Jablunkově - Návsí. Vystudovala Ateliér intermediálních forem na Institutu pro umělecká studia OU v Ostravě a Ateliér fotografie na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Po škole se do Návsí vrátila. Spolu s manželem zde založili Uutěrky.
Uutěrky jsou malá grafická dílna zaměřená na sítotisk. Její zakladatelé si ji zařídili svépomocí a tím jakoby předznamenali svůj další vývoj. Tak jak vznikaly na začátku sítotiskové stroje, sušáky, police, vznikají teď plakáty, grafiky, knihy. Podomácku a na koleně. To jsou výrazy, které v sobě skrývají spolupráci s blízkým okolím, spoléhání se na vlastní síly a místní zdroje, pracnost, pomalost, nedokonalost. To je náš sítotisk místo obýváku. / autoři o sobě, www.uuterky.net

Také kniha Listování vznikala takto 'doma'. A právě tam Pavla také otevírá román Cesta na Sibiř Martina Ryšavého. Jeho dobrodružství přicházejí v knize a prostřednictvím dokumentárních filmů do domácnosti mladé autorky - matky - hospodyně, která skrze ně dovede vidět svět jinak, a možná - podobně jako lyrický subjekt Mallarmého básně - v nich na chvíli uniká každodennosti.
Pavla ale uniká, aniž by opouštěla Jablunkov. Její cesta začíná na zahradě v Návsí - tam, kde má kořeny ona i její sazenice zeleniny. Obrazy ale nerespektují ploty ani horizonty obce. Autorka v nich vytváří vlastní obrazovou báseň, příběh sibiřských kočovníků a cestovatelů v příběhu jablunkovské hospodyně a matky. Její okamžiky s knihou jsou cestou za skutečnost, slavností, komorním obřadem svobody. Kniha Listování je zachycuje jakoby mimoděk, instinktivně.

… To mytí, to byla náhoda, mě v tu chvíli vůbec nenapadlo, že by to mohlo něco zvláštního znamenat, chtěl jsem jen nějak využít čas, než těsto vykyne. Došlo mi to, až když bylo hotovo: prostě jsem se před svým prvním vlastnoručně upečeným chlebem potřeboval umýt. Pobavilo mě to, protože to vypadalo, jako bych provedl obřad, ale docela mimoděk, instinktivně. Takhle bych chtěl v životě fungovat pořád, říkal jsem si pak spokojeně, fungovat naprosto rozumně bez použití rozumu.
A jestli je na světě síla, která je schopná mi taková vnuknutí dávat, klidně se jí nechám vést jako marioneta na drátku a nebudu si ani stěžovat, že nejsem dost svobodný.
Martin Ryšavý, Cesty na Sibiř, str. 449

Anna Pleštilová