Jan Hybner: Why not?

Hovořili jsme o Zbyňku Sekalovi. Jan Hybner si všímal jeho umanutosti. Se stejným
vášnivým zaujetím pracuje i on sám. Váže a váže. Knihy jiných stejně jako vlastní. Těm říká
jen sešity, zápisníky. Mají nenápadný vzhled, ale často inovativní knihařské řešení. Od
každého druhu pak existuje umanuté množství exemplářů. Jan Hybner je ani nepokládá za
autorské knihy. Svá sdělení nesou do světa jaksi mimochodem, „jako bonus“, zdánlivě jen
zábavný aforismus navíc.
Mini a pidi – sešit drobný a ještě menší.
Dvojice sešitů, z nichž má každý na vybranou, neboť jsou Pro chytrý i Pro blbý.
Etiketa sešitu Šplhoun hlásá: Letos je mým nejoblíbenějším předmětem:…
Štítek jiného glosuje fatální paralelismus našich časů: Loving and shopping.
Na deskách dalšího sešitu je nápis Lásky čas a ciferník pod ním má ručičku, kterou
možno nastavit na Pozdní večer, První máj, Večerní máj, nebo Teď hned.
Nenápadně, setkáváme se s autorem s výjimečnou přirozenou schopností – dívat se i
na vážné na věci s humorem a lehce, nikoli však brát je lehce.
Kdysi jsem s Janem Hybnerem sdílela svůj otřes z cesty rychlíkem nazvaným Jan
Palach. Pro ty, kdo nejezdí vlakem: vlakům se pro snadnější orientaci přidělují jména. Vlaky
SuperCity, nejvyšší kategorie u nás, nesou jen název obsluhujícího stroje Pendolino. O stupeň
nižší EuroCity svým označením připomínají obvykle některého hudebního velikána: Antonín
Dvořák, Johanes Brahms, Franz Schubert… Ještě o třídu níž jsou expresy – pokud nesou
jména osob, většinou jsou to zasloužilí stavitelé železnic: Jan Perner, Matthias Schönerer
apod. Z kategorií, které se ještě pojmenovávají, následují už jen rychlíky. Ten mezi Prahou a
Turnovem (přes Všetaty) se jmenuje Jan Palach… Jan Hybner na moje vyprávění ihned
reagoval: „Tak to by ještě mohl být nějaký vlak Ježíš Kristus. Nějaký osobák.“
God? Why not.