ArtArchiv
01.08.
2016

Sergej Alexandrovič Jesenin – Modravá Rus / opis 1. vydání knihy

Srpnová polička představuje sešit Jeseninovy poezie. Úplný opis knihy Modravá Rus, poprvé vydané již v roce 1940 v edici Odeonu, vznikl přibližně v polovině dvacátého století rukou neznámého autora. Není to autorská kniha. Dokonce není ani ilustrovaná, její řešení nemá žádné výtvarné ambice. Nevíme již, jak se do sbírek Archivu výtvarného umění dostala, a nevíme ani, kam ji zařadit. Co tedy vlastně víme?

Čistě formálně není silný čtverečkovaný školní sešit ve své době ničím neobvyklý. Na přední desce je opatřen štítkem, který ale v tomto případě zůstal prázdný. Šitý bok je vevázán v poloplátěné vazbě, na první straně sešitu je pak vlepeno ex-libris majitele. Z dvoubarevné rytiny lze však vyčíst pouze iniciály J. P.

Písmena konstruovaného grotesku na titulní straně školácky sledují čtvercovou síť. Titul obsahuje všechny obvyklé údaje. Tahy perem jsou pečlivé a nejisté. Pisatel si kompozici předkreslil a typografií se jistě někde inspiroval. Stal se zde grafikem pouze pro jednou, pro jednu knihu, na které mu velmi záleželo.

A právě zde je ale jádro celé práce. Příčina, proč jsem se ji rozhodla vyzdvihnout v Poličce a v současnosti. Neznámý autor opsal Jesenina snad pro sebe, protože knihu nutně musel mít – a nemohl ji získat jinak, snad protože při psaní chápal Jesenina hlouběji. Dost možná šlo o dar. O slova, která chtěl obdarovanému říci v rovině osobnější, o Jesenina, který v jeho rukopisu ožil. A nebo všechno dohromady.

Byl to však cit, nutnost a velké porozumění Jeseninově poezii, pro které strávil hodiny psaním. To jediné je nám jisté. Že na knize mu velmi záleželo. Natolik, že potrápil se s typografií na obálce. Natolik, že jeho básně pečlivě přepsal včetně poznámek, vlastního Jeseninova závěru a Mathesiova doslovu k prvnímu vydání. To vše na 144 stranách drobného rukopisu, včetně nové paginace a rejstříku odpovídajícího pouze tomuto opisu. Kolik času zabrala pisateli taková práce? A hlavně proč, ptáme se dnes?

Pominu možnost že pisatel měl o knihu jen nouzi. Jistě, mohl to být jeden z důvodů. Ne ale jediný. Z nouze by vypsal spíše jenom část, vytvořil vlastní výběr, ušetřil další námahu a čas. A proto vidím důvod také jinde. V porozumění Jeseninovi, které pisatel při trpělivé práci nacházel. V nutnosti dotknout se jeho tvorby doslova a fyzicky – a tento dotyk možná předat dál. Protože také číst Jesenina v tomto opisu je jiné. Jeseninova poezie se dotýká rukou a ruce se dotýkají Jeseninovy poezie. Verše jsou jimi překládány do vlastního tvaru a rytmu. Rukopis je vždy osobní. A je to nutně také pisatel, který k nám promlouvá prostřednictvím zvoleného autora a knihy, skrze a mezi řádky Jesenina.
Pod jednou podmínkou. Pod podmínkou vašeho vlastního času. Zájmu, který i dnes sami v sobě najdete a uchováte. Zájmu, který nedovolíte nechat si rozbít množstvím médií a knih – a který na pár hodin ušetříte pro jednu konkrétní knihu. Je to tak prosté – a stále obtížnější.

Anna Pleštilová